Krátce z historie kostela Narození Panny Marie v Trmicích

Kostel Narození Panny Marie v Trmicích kolem roku 1898, ještě před přestavbou.

Původní barokní kostel Narození Panny Marie v Trmicích byl vystavěn na přelomu 17. a 18. století. Jak se dočítáme z dostupných pramenů, přistavění presbyteria mohlo být dokončeno již na konci 17. století. Následně se začala stavět sakristie. Roku 1698 měla být zhotovena nová kopule kostelní věže. V té době se v kostele nacházel oltář považovaný pouze za „provizorní“. Nový hlavní oltář byl zhotoven bohosudovským řezbářem bratrem Václavem a byl dodán v květnu roku 1726. Jako dar manželů Františka Václava a Kateřiny Alžběty (rozené Schönbornové) Nosticových byl oltář roku 1729 vymalován a pozlacen jedním malířem z Duchcova. Od této doby nese oltář dva šlechtické erby - jeden nostický, druhý schönbornovský.

Kostel Narození Panny Marie v Trmicích kolem roku 1900, již po přestavbě.

Později od roku 1898 procházel kostel celkovou rekonstrukcí, při které se zásadním způsobem měnil jeho půdorys i vzhled z barokního na novogotický. Rekonstrukce byla svěřena staviteli J. Stibralovi. Hlavní práce probíhaly v letech 1898-1899, ale postupně opravy pokračovaly až do roku 1924.

Nové zvony pro kostel Narození Panny Marie v Trmicích 13. května 1923


Dne 13. května 1923 byly slavnostně vysvěceny a do věže kostela zavěšeny 4 nové zvony zhotovené českobudějovickou zvonařskou firmou Rudolfa Pernera. Nejtěžší ze zvonů vážil 723 kg, nejlehčí pak 130 kg. Bohužel během druhé světové války byly 3 zvony zrekvírovány pro vojenské účely. Ve věži zůstal jediný zvon o hmotnosti 207 kg.

Instalace nových zvonů 13. května 1923

V roce 1932 byly pro kostel zakoupeny zcela nové varhany, které zhotovila krnovská varhanářská firma Rieger. A právě tyto varhany se kostelu staly osudné. Dne 3. října roku 1953 v dopoledních hodinách kostel zachvátil požár, který dle závěrů z vyšetřování vznikl právě v prostoru varhan, které byly zcela zničeny. Požárem byl poškozen strop nad kůrem, kouřem znečištěny oltáře a veškeré vybavení. Během následujících let, navzdory těžkému období nastupujícího komunismu, kdy začalo docházet k likvidaci kostelů, klášterů a internaci duchovních, se postupně dařilo kostel obnovovat. Dne 20. ledna roku 1956 byly zkolaudovány i nové varhany, a to již třetí za posledních 50 let.

Instalace nových varhan zhotovených krnovskou firmou Rieger v roce 1932, které o 21 let později lehly popelem.

Dalším obdobím nejistoty procházel trmický kostel v letech 1972-1989. Z důvodu stále se zhoršujícího stavu stropní konstrukce nad lodí byl kostel roku 1972 uzavřen. Následně bylo započato s přípravou rozsáhlých oprav v té době pod patronací bratří salesiánů, kteří trmickou farnost v těchto letech spravovali. Vzhledem k období tzv. normalizace bylo provádění oprav velmi komplikované z důvodu jak nedostatku finančních prostředků, tak i komplikací ze strany státních a stranických orgánů Komunistické strany Československa. Salesiáni od roku 1974 postupně trmickou farnost opouštěli a duchovním správcem se stal otec biskup Karel Otčenášek, který nesměl vykonávat úřad sídelního biskupa královéhradeckého a byl poslán do „vyhnanství“ v Trmicích v severních Čechách. Otec biskup postupně převzal opravy farního kostela. Všechny práce v následujících letech probíhaly výhradně svépomocí. Opravy byly financovány z různých sbírek, darů, a to i ze zahraničí. Vytvořila se zde skupinka věřících a dobrodinců, kteří několik dní v týdnu po skončení svého zaměstnání následujících 14 let obětavě a za minimální odměnu pracovali na veškerých opravách, včetně nového kazetového stropu nad lodí, který nahradil původní staticky narušený klenutý strop zhotovený z omítnutých prken, pletiva a sádry. Ruku k dílu dle možností přidávali další farníci i brigádníci z různých koutů Československa, bez ohledu na možné politické důsledky a perzekuce. Jedinou odměnou jim bylo pověstné „Pán Bůh zaplať“, ale to nebylo rozhodující. Hlavním motorem byla láska k Bohu, církvi a „svému“ kostelu.

Interiér kostela Narození Panny Marie v současnosti

S pomocí Boží bylo 16. září roku 1989 dílo hotovo a kostel znovu slavnostně vysvěcen litoměřickým biskupem Josefem Kouklem. Po listopadu 1989 se zdálo, že se život v církvi bude ubírat přirozenou cestou. Bez strachu o osud kostela, bez obav z politického pronásledování. V prosinci roku 1989 farnost opustil její dlouholetý administrátor otec biskup Karel Otčenášek, který se ujal řízení Královéhradecké diecéze. Ještě na krátkou dobu 9 měsíců byl ustanoven do Trmic nový duchovní správce a v říjnu roku 1990 trmická farnost na dlouhých 11 let osiřela. Farnost byla duchovně spravována z Ústí nad Labem, odkud do Trmic dojížděli dominikáni a později i diecézní kněží. Bylo to období, kdy se farníci opět museli postarat o „svůj“ kostel. Období, kdy farníci viděli trmickou faru na vývěskách realitní kanceláře s cílem ji pronajmout, což se zanedlouho také stalo. Fara byla pronajata pochybné firmě z Německa k podnikatelským účelům. Tato firma po dvou letech zkrachovala a zanechala církvi dluhy. Kostel nám ale stále zůstal. Dokonce za spolupráce a finančního přispění města Trmic byly do věže instalovány v listopadu roku 1993 nové věžní hodiny zhotovené firmou Chronos. Arciděkanství v Ústí nad Labem zase zajistilo opravu fasády kostela. Farníci dobrovolně a bez nároku na nějakou odměnu obětavě pečovali o „svůj“ kostel a mnohdy i na vlastní náklady prováděli drobné opravy a údržbu. Jen díky jejich snaze byl kostel stále živým duchovním centrem.

Současná podoba kostela Narození Panny Marie. Bude takto vypadat i po roce 2011?

Od roku 1993 byla každoročně na začátku září pořádána již známá Trmická poutní třídení k oslavě titulárního svátku našeho kostela, a to Narození Panny Marie. V létě roku 2001 byl díky snaze P. Pavla Jančíka, duchovního správce v Ústí nad Labem, do Trmic opět jmenován administrátor farnosti. Tím se začala psát další kapitola naší historie. Ožila fara, ožily další aktivity s tím spojené. Farnost po 11 letech začala žít normálním životem.

Dalším významným mezníkem v historii našeho kostela, ale i farnosti se stávají léta 2010 až 2013. V roce 2010 je totiž uvalena insolvence na Římskokatolickou farnost Trmice, což je důsledek jejího neúspěšného podnikaní v oblasti lesního hospodářství a dřevozpracujícím průmyslu. Smyslem podnikání bylo hospodaření ve farních lesích a využití takto získaných výnosů při správě několika kostelů a farností. Hospodaření však bylo neúspěšné a skončilo dluhy ve výši cca 38 mil. Kč. V rámci insolvenčního řízení je sepsán veškerý majetek farnosti a připravován jeho prodej. Na seznamech je kostel i veškerý jeho mobiliář, liturgické předměty, varhany, obrazy i sochy, veškerá umělecká díla. Jako reakce na takto vzniklou situaci je v prosinci 2010 založeno Občanské sdružení pro záchranu kostela a fary v Trmicích – FIAT VOLUNTAS TUA, jehož cílem je pokusit se získat finanční prostředky na vykoupení kostela, jelikož je nepředstavitelné, že by kostel mohl získat v dražbě kdokoliv a využít ho k čemukoliv. V roce 2011 je započato s rozprodáváním majetku ve veřejných aukcích. Jediným cílem celého insolvenčního řízení je vše zpeněžit bez ohledu na duchovní a kulturní hodnoty. O první kusy vybavení kostela se hlásí první zájemci. V létě 2013 je pak vyhlášeno výběrové řízení na prodej samotného kostela a jeho hlavního vybavení. Díky nezištné podpoře a tisícům dárců z celé České republiky mohli dne 14.10.2013 předsedkyně Občanského sdružení Mgr. Marie Gottfriedová a zástupce kanceláře insolvenčního správce podepsat kupní smlouvu na koupi trmického kostela. Občanské sdružení zvítězilo ve výběrovém řízení a stává se tak novým vlastníkem kostela Narození Panny Marie v Trmicích, včetně rozhodujícího vybavení, jako jsou všechny oltáře, některé sochy a další předměty. Některé předměty z kostela však již dříve zakoupili jiní zájemci například kněz Milan Matfiak zakoupil varhany a další kusy mobiliáře, několik dalších předmětů získali jiní lidé. Bohudíky všichni se rozhodli ponechat tyto předměty v trmickém kostele a považují tuto aktivitu za pomoc trmické farnosti, bez nároku na vrácení vložených prostředků.

V roce 2014 pak byla podepsána Smlouva o užívání kostela k liturgickým účelům mezi Občanským sdružením a Římskokatolickou farností Chabařovice.